HANA ČÍŽKOVÁ
psychoterapie supervize
členka ČAP - České asociace pro psychoterapii
členka SLEA - Společnosti pro logoterapii a existenciální analýzu
V tuto chvíli mám plnou kapacitu a nemohu přijímat nové klienty (neplatí pro ty, kdo si jen dávali od terapie pauzu). Pokud chcete, napište mi email a dám vám vědět, až se místo uvolní.
Logoterapie a Existenciální analýza
Focusing
Reminiscence
Počátek logoterapie sahá do první poloviny 20. století a je spojen se jménem vídeňského neurologa, psychiatra a psychologa Viktora Emila Frankla (1905 - 1997), který doplnil dosavadní terapeutické koncepty, tj. psychoanalýzu Sigmunda Freuda a individuální psychologii Alfreda Adlera o tematiku smyslu života a vytvořil tak nový samostatný psychoterapeutický přístup.
V 80. letech 20. století Franklův žák Alfried Längle obohatil dosavadní psychoterapeutickou koncepci o témata a způsoby práce, která se zabývají podmínkami naplněného života a vznikl samostatný psychoterapeutický směr - existenciální analýza (www.slea.cz).
Při terapii se společně terapeut a klient dívají na to, co se ukazuje v klientově životě jako důležité, na to, jaké výzvy a otázky život přináší a co případně brání tomu, aby klient převzal za svůj život odpovědnost a "řekl životu ano" (V. Frankl).
Život ve svobodě a zodpovědnosti, schopnost žít své hodnoty a tím naplňovat smysl vlastního bytí - to vše nemusí být snadné a může tomu bránit mnoho překážek, které se nastřádaly buď během života nebo objevily kvůli aktuální těžké situaci. Terapie dává možnost tyto překážky poznat a dát jim v životě takové místo, aby nebránily životu v plnosti.
Terapie dává možnost poznat sebe jako člověka, který je jedinečný, neopakovatelný, má místo, kam patří, blízké vztahy a uvědomuje si, co je pro něj v životě důležité a pro co stojí za to žít.
Focusing je metoda práce s tělesnými pocity. Pokud se naučíme vnímat tělesné pocity, jsme schopni s nimi zůstat s vlídností, pochopením a přijetím, otevíráme tím možnost, že se změní. Zároveň nás mohou překvapit nově objeveným významem, který jsme v nich dříve netušili.
Duchovním předkem focusingu byl americký psychoterapeut Carl Rogers. Ten zdůrazňoval, že hlubší změna prožívání nenastává, pokud s nežádoucími pocity bojujeme vůlí. Naopak - možnost změny prožívání se otevře teprve tehdy, když se se svými obtížnými pocity sjednotíme.
Toto hledisko sdílel i Rogersův žák, psychoterapeut, filosof a výzkumník Eugene Gendlin. Vypracoval metodu, jak se lidé mohou této dovednosti naučit a nazval ji focusingem. Uvědomil si, že je užitečná nejen při psychoterapii, ale též jako způsob, jak přistupovat ke všem životním tématům - malým i velkým, příjemným i nepříjemným. Metodu popsal v knize "Focusing" (1978).
Gendlinovi žáci - američtí kněží a psychologové Edwin McMahon a Peter Campbell obohatili focusing o duchovní rozměr (biospirituální focusing). Říkají, že otevřenost a důvěra, s jakou člověk přistupuje k vlastnímu vnitřnímu životu, se později promítá i do vztahu k druhým lidem. Člověk není uzavřený sám do sebe, unese i bolest, aniž by ztratil důvěru v dobrou podstatu světa.
Focusing je metoda, která může v každodenním životě pomoci k lepšímu pochopení toho, co se aktuálně děje. Skrze moudrost těla a vnímání tělesných pocitů můžeme lépe porozumět sami sobě a přijímat své prožívání s pochopením a vlídností.
Reminiscence je metoda, která cíleně pracuje se vzpomínkami zejména v situacích, kdy vzpomínání může člověka povzbudit, poukázat na jeho hodnotu, podpořit dobré vztahy mezi lidmi a pomáhá tak vnímat život v kontextu jeho přirozeného běhu se všemi jeho radostmi i těžkými okamžiky.
Vzpomínáme po celý život, v seniorském věku pak má vzpomínání svůj specifický význam. Člověk v závěrečné etapě života bilancuje, zaobírá se jednotlivými okamžiky a tím, co bylo dobré, co se povedlo a co bylo obtížné. Život se stává pestrou paletou, na které bývají jak jasné a radostné vzpomínky, tak vzpomínky na okamžiky těžké a náročné. Vše patří k životu, tvoří jedinečný životní příběh a s ním spojené vnímání vlastní identity.
Těžké vzpomínky lze v rámci terapie sdílet, pokusíme se jim společně věnovat tak, aby už nebyly tak tíživé a člověk je přijal jako součást svého života.
Vzpomínání v seniorském věku pomáhá v uvědomění si vlastní hodnoty v okamžicích, kdy už věci nejde dělat jako dřív. "Teď už něco nemohu, ale pořád jsem to já - ten stejný člověk, který se v životě neztratil a spoustu věcí dokázal". Díky vzpomínání lze životní role a úspěchy připomenout a přenést je do přítomnosti.
V rámci terapie využíváme metodu "Life review". Ta umožňuje systematickou práci s životním příběhem člověka se zaměřením na důležité okamžiky. Cílem je přijmout svůj život se vším, co k němu patřilo s vědomím, že jde o život jedinečný a dobrý.
I'm a paragraph. Click here to add your own text and edit me. It’s easy. Just click “Edit Text” or double click me to add your own content and make changes to the font.